Mezinárodní závody šeltií - 7. ročník – Vilters, 15. - 17. října 2010 - Švýcarsko

Už cestou z minulého ročníku v Rakousku se domlouváme, že vyrazíme i na letošní závod do Švýcarska. Zima utekla rychle a už v březnu posíláme přihlášky. Počet účastníků je omezen, tak ať něco nepropásneme. Letos se chystá více českých závodníků než vloni, přestože do Švýcarského Vilters je to z Prahy téměř 650 kilometrů.

Pár dnů před závody se náš výlet komplikuje. Odpadl nám jeden tým do družstva, neodpovídají mi na rezervaci ubytování … zatínám zuby a snažím se uvést vše do pořádku. Hned druhý den přicházejí lepší zprávy. Druhá česká posádka má dva psy, kteří zatím nejsou zařazeni do družstev, a Alena Jánská souhlasí, že s námi do soutěže družstev půjde. Píšu do Švýcarska, nemají se změnou problém, stačí nahlásit na místě. Odpovídají mi na ubytování. Konečně. Všechno je v pořádku. Pojedeme s Monikou Šaling a Radkou Valentovou, domlouváme se na velkém autě, aby tam měli psi pohodlí i přes den. Dle propozic nebude v hale na klece místo.

Ve čtvrtek večer přijíždí Radka a s Monikou laškuji po ICQ, zda nevyměníme výlet za oběd v Imperialu. Nesouhlasí, a tak ji ráno vyzvedáváme na Zličíně a s menším zpožděním vyrážíme. Cesta utíká dobře a chvíli po 13té hodině jsme na místě. Projíždíme kolem několika hal, naše je až ta poslední. Je zde dostatečně velké parkoviště, z části již zaplněné karavany našich bohatších kolegů.

Za chvilku začíná Radce trénink, který jsme si objednali předem. Za 2 eura máme k dispozici parkur ve skupince 4 týmů na 30 minut, možnost vyzkoušet povrch a překážky, případně potrénovat zóny. Pamlsky i hračky jsou povolené, jen přestavovat se nesmí. Radka si jde zaběhat, nikdo však nekontroluje, kdo do skupiny a daného času patří. Po její skupině má přijít ta naše, pro Moniky dva psy, mého a jednoho cizího. Zjišťuji, že se na parkur nahrnulo víc cizích týmů a jdu sjednat nápravu, čas si platíme, budeme tedy běhat ve čtyřech. Umělá tráva je zde velmi kvalitní, byla použita na MS 2006 ve Švýcarsku. Překážky jsou od firmy smart. Snad jen prostor je trochu menší. Hala sice má uváděných 20 x 40 metrů, ale je zmenšena prostorem pro zapisovatele a lavičky pro diváky.  Máme dotrénováno a až do 17 hodin volno, pak začínají první běhy. Mezitím přijíždí na místo také druhá česká posádka: Martina Konečná, Jana Zemková, Alena Jánská a Jana Gregorová. Přijeli se ale jen podívat, zatímco my jsme se rozhodli přihlásit i na páteční část závodů. Čeká nás agility a jumping, oboje podle výkonnostních kategorií. Páteční běhy jsou otevřené pro všechna plemena, počet účastníků je omezen na 80.  Jdeme na prezenci, dostáváme pěkný katalog (ikdyž seznam závodníků neodpovídá startovní listině)  a čísla na všechny tři dny, platíme startovné. Když mám platit jen 15 eur, divím se, jsem přihlášena na všechny dny, ne pouze na jeden. Ukazuji, že i v katalogu jsem na všechny dny, „Mein Fehler, kein Problem“. Zdá se, že pro pořadatele není nic problém, dostávám nová čísla a dohlašujeme Alenu do družstva. Ostatní mají vše v pořádku. Letos nedostáváme žádná trička, která by byla v ceně závodu, tričko s moc hezkým logem závodu se dá koupit za 10 euro. Místo toho však dostáváme poukaz na jednu fotku v uvnitř haly umístěném fotoatelieru zdarma.  Jdeme venčit. Areál se nachází v údolí těsně vedle řeky Rýna mezi Švýcarskými Alpami, které nám nabízejí pohled na zasněžené vrcholky hor. Z hor se po celé tři dny ozývá jakési střílení. Některé šeltie na střelbu reagují, do haly zvuk moc nedoléhá, takže nikomu to nepůsobí vážnější problémy.

Rozhodčími pro letošní mezinárodní závod šeltií jsou Rolf Graber ze Švýcarska, který bude posuzovat Mistrovství světa 2011 a Rolli Schiltz z Lucemburska. 

Jako první se běží Agility a to podle výkonností. V kategorii A1 žádného českého psa nemáme, v kategorii A2 máme dva. Monika s Blackie má odmítnutí na tunelu, i tak se však umísťuje na druhém místě.

MŠ: Pro Blackie je toto první zahraniční závod. Tak to pojímáme zvesela a běhy si užíváme. Páteční zkouška se nám vydařila a tak si Blackie odváží svůj první zahraniční pohárek za 2. místo. Je na něj patřičně hrdá, protože vypadá úplně jinak než všechny poháry, co máme doma. Na dřevěném podstavečku je krásný oranžový drahokam.....

Radce utíká Česík na áčko mimo pořadí a je diskvalifikován. Staví se agility 3, což je v medium i small nejobsazenější kategorie. Studuji startovní listinu, jsem zde dvakrát, což jistě souvisí s ranním vydáním nových čísel.  Jako první v této kategorii startuje Nicola Giraudi, vítěz agility běhu na MS a vítěz letošního finále na EO. Děláme si srandu, že pokud zaběhne čistě, nemusíme ani běžet a on skutečně zaběhne J   Monika dobíhá čistě, já také. Na druhé místo se však dostává ještě Hinky Nickels z Německa, já se umísťuji na místě třetím, Monika na místě čtvrtém. Po doběhu agility pořadatelé přináší stupně vítězů a vyhlašují jednotlivé běhy. Za umístění dostávají závodníci vybroušený „drahokam“ uložený na podstavci. Pro jumping jsou připraveny pouze hračky.

Kolem deváté večer se začínají stavět jumpingy, pro kategorii jedna zvlášť, kategorie 2 a 3 má parkur stejný, ale vyhlašovat se bude odděleně. Při pohledu na parkur chápeme, co znamená tvrzení rozhodčího Grabera, že má rád tunelové variace. Parkur z 50 závodníků dokončuje pouze 20. Diskvalifikuje se i Radka s Česem i Monika s oběma psy. Sísa běží moc hezky, po doběhu se raduji z hezkého času, ověřuji, zda byl běh čistý. Bohužel nebyl, spadla jedna laťka. I tak je z toho páté místo, s druhým nejrychlejším časem, první byl opět Nicola Giraudi. Ještěže jeho Twister není šeltie, říkám si cestou na ubytování a těším se na zítřejší šeltií běhy.

V sobotu ráno přijíždíme do haly na půl osmou, kdy nás čeká slavnostní zahájení závodů. Každý stát má připravenou vlaječku, všichni se řadí venku a pak nastupují do haly. Dle programu měl být nástup bez psů, některé státy program nejspíš nečetly a přicházejí i se psy. Probíhá krátké přivítání a poté vystoupení místních gymnastek. Malých slečen v sukýnkách a botách s podrážkou do půl chodidla je nám dost líto, v nevytopené hale nám z jejich oblečení běhá mráz po zádech. Střídají se 3 skupinky s celkem 4 vystoupeními s míči, stuhami a obručemi. Rozcházíme se a na parkuru probíhá stavba parkuru pro jumping jednotlivců kategorie 1. I letos je opět program v rukou pořadatelů a ti zvolili běhy jednotlivců rozdělit podle kategorií 1 až 3 a to pro jumping i agility. Všechny jumpingy staví Rolli Schiltz, agility poté Rolf Graber. V kategorii 1 nemáme žádné české týmy, rozdělujeme se tedy na dvě skupinky, jedna jde venčit, druhá zabrat alespoň nějaké místo na lavičkách. Kolem půl jedenácté už je postavený parkur jumping pro kategorii 2, kde máme 5 českých týmů. V kategorii medium běží jako první Jana Gregorová s Kokym.

JG: A už je to tu, jdeme na start. Jako bych to nečekala, když už se chystám, že Kokyho odložím, rozhodčí mě zastaví a jde něco řešit k pořadatelům. Koky z toho je nevrlý. Ozývá se hvizd píšťalky a jdeme na to! Zůstat na startu se Kokymu moc nechce a tak opět předvádí to svoje škubání J Vybíháme, za třetí překážkou krásně stíhám francii, ale čtvrtá laťka padá, Koky v rychlosti nezkoordinoval pohyby. Běžíme dál o sto šest, vedení ob překážku se povedlo, ale nedostatečně volám po rovném tunelu, takže velký oblouk a následně odmítnutí, zbytek běhu už je plynulý. Takže i přes 10tr.b. velká radost z doběhu a z toho, že jsme běželi na plno.

V kategorii small běží Alena Jánská s Best Girl Chancy Remus bez chyby

AJ: První běh běžím s Bibinkou, jsem trochu nervózní, bojím se, jak zareaguje na halu a umělou trávu, tako kombinace je pro nás premiérová. První polovina běhu je trochu nejistá, jak kdyby se Bíba bála rozběhnout, ale zato se na mě krásně soustředí. V druhé polovině se už rozbíhá, křížení na předposledních překážkách nám vychází a vbíháme čistě do cíle.

Radka Valentová s Česem také bez chyby, Monika Šaling s Blackie se diskvalifikuje na skokové překážce, kterou Blackie překonává místo tunelu a Alena Jánská s Clarissou z Ďáblovy studánky se po chybě na slalomu a odmítnutí diskvalifikuje.

AJ: Kesince se podařilo před závody sníst svačiny ostatních spolucestujících, před startem se chovala stejně nadšeně jako před každým závodem, ale přesto jsem při běhu cítila, že se jí neběží úplně dobře. První část běhu jsme šly čistě, ale ke konci kazím Kesce náběh do slalomu, dál se dostáváme až po třetí opravě, takže se následně vcelku dobrovolně diskvalifikuji těsně před koncem.

Následuje poslední jumping jednotlivců – kategorie 3. Pro české týmy se jeví jako jednoduchý, všichni (Martina Konečná se Speedy, Jana Zemková s Cedriekm, Monika i já dobíháme čistě. 

Monika Šaling s Vinnie: Jumping jednotlivců se mi zdá na první (i druhý) pohled snad nejsnažším parkurem celého víkendu. Bohužel, Vinnie startuje dřív než já (což obvykle končí diskvalifikací o pár překážek dál.....). Rozhodla jsem se, že to ustojíme až do cíle a dobíháme dokonce s čistým štítem. Počáteční nesoulad a časová ztráta je ale ve velké konkurenci, kde většina týmů dobíhá čistě, nekompromisní.......

Po tomto běhu probíhá vyhlášení všech jumpingových běhů. Cenami jsou tentokrát pouze hračky. Poté máme pauzu na oběd a venčení, agility bude opět začínat kategorií 1. Po prvních závodnících v této kategorii zjišťuji, že se běhá opět podle ranní startovní listiny, nikoliv v obráceném pořadí z prvního běhu, jak bylo pro finále slíbeno v katalogu. Na startu postává pan rozhodčí Rolli Schiltz a vyvolává závodníky na parkur. Jak zvláštní to pohled, nedovedu si toto představit na českých závodech. Nicméně jdu za ním optat se, proč se neběhá podle výsledků z jumpingu. Odpovědí je, že program neumí obrátit výsledy aby z nich mohli udělat startovní listinu. Všichni víme, že je to škoda, běhy tím ztrácí na atraktivitě, diváci netuší, kdo běží z kterého místa. 

V agility MA2 má Jana Gregorová shozenou jednu laťku

JG: Odpolední agility opět ne moc těžké, opět s Martinou vybírám riskantnější vedení, stačí, abych se někde trochu zdržela a už bych to nestihla a opět vše perfektně vychází až na jednu věc. Špatně Kokyho posílám na překážku po áčku a on má špatnou pozici pro následující skočku a já STOJÍM!!!! Takže Koky skáče pod mé nohy a laťka padá na zem L zbytek doběhu už zase skvělý a co bylo nejlepší Koky měl nejlepší čas ze všech dvojek a to o víc než vteřinu!! Škoda té laťky, ale jinak jsme opět běželi naplno a plynule, takže obrovská radost

Alena Jánská s Clarissou 2 odmítnutí a následně diskvalifikaci při opravě odmítnutí.

AJ: S Kesi zvládáme první překážky, až po áčko, které odmítá a hned po něm získáváme i další odmítnutí na slalomu. V té chvíli už se nesoustředím ani já, opravujeme i skočky před slalomem za cenu diskvalifikace, protože se mi opět zdá, že Keska není úplně ve své kondici. Závěr už dobíháme jen tak, jak cítím, že Keska zvládá.

Radka Valentová s Česem z 3 místa běží čistě a řadí se na průběžné druhé místo. Monika Šaling s Blackie má chybu na slalomu a oprava celého slalomu znamená i velkou časovou ztrátu. Jako poslední běží Alena Jánská s Best Girl, je rychlejší než Radka a dostává se na druhé místo.

AJ: Na běh agility nastupuji se smíšenými pocity, přece jen Bibi má občas nečekané reakce. Opět mám ale její maximální soustředěnost, snažím se běžet naplno, náběh do slalomu nám vychází tak tak, když Bíba nabíhá na kladinu vím, že máme vyhráno. Bohužel na kladině strašně zpomalí, nejspíš si ji plete s houpačku. Ale i tak k mé radosti už podruhé probíháme cílem bez chyby.

Při vylepení výsledků nás však čeká překvapení, Radka má zapsaný běh s jednou chybou, Monika běh bez chyby. Jdeme tedy do kanceláře, ochotný organizátor nám vyhledává papírové výsledky od zapisovatelů, kde je vše správně. Opravuje je tedy v počítači, omlouvá se a tiskne správnou výsledkovou listinu.

Čeká nás poslední běh a to agility 3. Nejdříve kategorie M kde se Janě Zemkové podaří čistý běh, ikdyž s trochu větším obloukem k áčku mimo pořadí. Už po kategorii M si všímáme, že houpačka, která je pouze zatížená se postupně otáčí a původní směr i náběh už neplatí. Někteří závodníci mají problém s otočkou na čelo před houpačkou, jelikož po otočení jsou v jiné poloze k houpačce než na prohlídce. V kategorii S dobíhá Martina Konečná bez chyby, Jana Zemková se diskvalifikuje poté, co Ričim překonává překážku a následně jí skočí zpátky.

Monika Šaling s Vinnie běží bez chyby

Parkur agility jednotlivců se mi už na první pohled moc líbí, Vinnie se je natěšená, chce běžet, nicméně tentokrát poslušně vyčkává na povel ke startu. Celou cestu jsme na stejné vlně, je to jako souznění duší a moc si obě dvě ten běh užíváme. V tomto konkrétním běhu bylo pěkné umístění už jen malou třešničkou na dortu (2. místo, těsně před Hunsperger Nadine, která byla letos 3. na MS v Německu), neboť dobrý pocit z běhu je pro mě tím nejdůležitějším!

Jako úplně poslední běžím se Sisi. Vím, že většina závodníků, kteří se v jumpingu umístili před námi, mají chyby nebo diskvalifikace. Mé přání je dokončit bez chyby a Sisinka mi ho plní. Bohužel však při stažení kolem bočnice couvám o krok více a stává se něco, co nečekám, pod nohou mi zakřupe roh houpačky. Vím, co to znamená, i přesto, že rozhodčí pískne až o několik překážek dál. Bohužel, stačila malá chyba a téměř jisté umístění v celkovém součtu se rozplývá.

Čekáme ještě na vyhlášení běhů agility. Z plochy se uklízí veškeré překážky a stěhuje se sem avizovaná kapela JoJo and the dinosaurs. Při vyhlášení tvoří cosi jako famfáru, ikdyž tyto zvuky jsou pro některé šeltičky dost děsivé. Končí vyhlášení a kapela zůstává v téměř prázdné hale. I my odjíždíme nakrmit své i psí žaludky a odpočinout si po náročném dnu.

V neděli přijíždíme do haly opět na půl osmou, vítá nás deštivé počasí, naštěstí parkujeme blízko vstupu do haly. Leknu se, když vidím, že už se prohlíží, v zápětí však zaslechnu hlášení do mikrofonu (vždy ve 4 jazycích) o tom, že na prohlídku je vymezena doba jedné hodiny bez rozdělení do skupin. Nejdřív se zdá toto řešení jako optimální, říkáme si, že se časem parkur vyprázdní, všichni už budou mít prohlédnuto. Čas však ubíhá a na parkuru je po celou dobu dost narváno. Vydáváme se tedy prohlížet, ze začátku je problém i zjistit jak vedou překážky za sebou, kolem kladiny, pod kterou je umístěný tunel, je dost narváno, v tomto místě se jde třikrát a tak vyzkoušet si zde načasování přeběhu na záda je pro některé naše závodníky dost velký problém. Až těsně před koncem je zde konečně prázdněji. 151 týmů je opravdu dost, každý se snaží prohlédnout parkur pořádně i přes značný počet lidí na parkuru, tráví tu hodně času a překážím tím ostatním. Rozdělení do skupin by bylo určitě efektivnější.

Čeká nás ještě jedno nemilé překvapení a to, že není možné měnit startovní listinu a určovat si pořadí v rámci družstva. Opět se jdu na toto zeptat, je to přeci soutěž družstev a ta je také o taktice. Bohužel nám není vyhověno, pořadatelé by údajně měli problém se zapisováním běhů v jiné pořadí.

Pro nedělní soutěž družstev nás čekají 3 družstva s českými účastníky. Družstvo Czech Chips s Alenou Jánskou s Classicou, Martinou Konečnou se Speedy, Janou Gregorovou s Kokym a Janou Zemkovou s No comment. Družstvo Czech shelties s Radkou Valentovou s Česem, Monikou Šaling s Vinnie, Alenou Jánskou s Best Girl a mnou se Sisi. A potom ještě družstvo The Swis Chaotic, v kterém měla běhat pouze Monika Šaling s Blackie. Na prezenci však zjistila, že švýcarka Heer Suu jednoho ze svých dvou psů z tohoto družstva odhlásila a další členka týmu také nebude běhat. Ve snaze neběhat pouze dvoučlenné družstvo přemlouvá na místě ještě Janu Zemkouvou s Ričim, aby i s ním nastoupila do tohoto družstva.

Běh agility se běhá podle velikostních kategorií, nikoliv po družstvech, opět si říkáme, jaká je to škoda. V kategorii M startuje Jana Gregorová s Kokym, získává tři chyby, laťku a dvě chyby na houpačce.

JG:  Startovala jsem z družstva jako první, všechno super, ale na houpačce Koky doběhl těsně před zonu a skočil do strany ještě předtím, než houpačka dopadla na zem. Pak se nám podařilo na skoro rovince získat odmítnutí, tento běh nám opravdu nesedl. Ale po době jsem zjistila, že máme 15tr.b., vrtalo mi hlavou jak je to možné.

 Dohadujeme se, za co ty dvě chyby na houpačce byly. Odskočil brzo, to bylo nesporné ale co ta druhá chyba? Že by dotek?

Na start jde Jana Zemková s Montym a běží čistě.

JZ: První nedělní parkur - agility družstev od Rolliho Schiltze - byl z mého pohledu nejhezčí tratí šeltiího mistrovství. Na prohlídku jsme dostali celou hodinu, bohužel se tam po většinu času pohybovalo tolik závodníků, že nebylo snadné si naplánované vedení pořádně vyzkoušet. Startovala jsem nejdřív s Montíkem, který krásně a spolehlivě odběhl první polovinu parkuru, ale nějak nevěřil téměř rovinkové pasáži za slalomem, nečekaně zpomalil a zůstal hodně za mnou. Zareagovala jsem na to pozdě, takže jsme se následně málem nedohodli u tunelu. Odmítnutí z toho sice nebylo, ale z běhu jsem neměla dobrý pocit. Ještě že mám dva psy a díky tomu i šanci udělat to celé podruhé lépe.

Přestavuje se na small a tak se jdu zeptat rozhodčího, na ty Jany dvě chyby. Jedna chyba je za opuštění houpačky před dopadem na zem, druhá chyba za to, že se pes nedotkl zóny. Jaké překvapení, podle českého (i mezinárodního) řádu je toto pouze jedna chyba.

V kategorii S běží jako první Alena Jánská s Classicou se 2 odmítnutími.

AJ: S Kesinkou vybíháme v pohodě, ale po hromadné prohlídce jsem najednou na parkuru naprosto dezorientovaná, špatně navádím Kesi na kladinu a špatně jí ukazuju do slalomu. Zbytečné chyby z mojí strany.

Protože jsou naše dvě družstva za sebou a mezi Classicou a Best Girl má Alena pouze 4 psy, už před během dostáváme úkol zdržovat. Všichni se ho ujímáme. Přichází Martina Konečná, na startu udělá se Speedy několik koleček, pomalu rozepíná obojek a vydává se na trať. Běh dokončuje bez chyby. Po ní přichází celé naše družstvo, neboť máme pouze small psy. První běží Radka s Česem, přivádí Čese na vodítku, rozepíná a rozepíná obojek, až nám pomalu dochází, že toto už není jen zdržování ale opravdu se jí to nedaří. Po chvilce je obojek dole, Česík zůstává v požadovaném odložení, vytlačení do tunelu vychází dle prohlídky a celý běh je bez chyby. Po Radce jdu na start a opět trochu zdržuji. Až na start jdu s vodítkem, což bych jinak nedělala, v klidu rozepínám, hladím Sísu a pomalu odchází. Vzhledem k tomu, že nebylo možné, abych běžela jako poslední, což mi ve družstvu vyhovuje, volím taktiku čistého běhu a běžím spíše opatrně. Taktika se vyplácí a s čistým během napjatě sleduji poslední dva členy našeho družstva. Přichází Monika s Vinnie, věřím, že to dají a také ano, výborně, máme tři čisté běhy. Chvilku si říkám, že řeknu Aleně, ať je v klidu a běh si užije, ale nechci ji na startu rušit. Best Girl se zdržela v tunelu, Alena už je za úrovní houpačky a fenka utíká za ní, mají první odmítnutí a tím je jasné, že jejich běh už se počítat nebude. Přichází ještě jedno odmítnutí na kladině, ale my se prozatím radujeme, tři čisté běhy jsou pro výchozí pozici do finále to nejdůležitější.

AJ: Bibi si po sobotě zvykla na povrch, takže začátek makáme, potom ale Bíba uklouzne v tunelu, ztrácí na tempu a odmítá houpačku. Následně mi nevěří při náběhu na kladinu, poté běžíme krásně, až na zaváhání u tunelu ke konci. Přesto dvě odmítnutí a časová ztráta mě mrzí, zvlášť když jde o běh pro družstvo.

Po nás přichází ještě poslední české družstvo. Švýcarka běhající s nimi běžela v kategorii M a byla bez chyby. Jana Zemková s Ričim dobíhá čistě a ve skvělém čase, na tabuli se ukazuje průběžné 4. místo.

JZ: Ričínek sice není tak pozorný a moje reakce jsou při jeho rychlosti často opožděné, v tomto běhu nám ale všechno krásně klaplo, i zónovky včetně neoblíbené houpačky. Oba jsme byli ve správnou chvíli na správném místě a Ričínek se v konkurenci 152 psů probojoval na 5. místo. Je super, když se to konečně jednou povede.

Monice s Blackie se tentokrát nedaří, odmítnutí na skokovce a vrácení z látkáče znamená 10 trestných bodů pro družstvo.

Po předchozím průběhu závodů si neděláme velké naděje, ale přesto přichází skvělá zpráva. Pořadatelé vyhlašují, že jumping družstev se bude běhat jako finále! Závodníci tleskají. Znamená to, že družstva budou běhat od nejhoršího k nejlepšímu podle výsledků z agility a to bez ohledu na velikostní kategorii. Podmínkou však je, že ve smíšených družstvech musí začínat ta velikost, která před nimi končila, pro každé družstvo se mění výška překážek maximálně jednou. Na prohlídku je opět jedna hodina času, stejně jako na ranním agility. V běhu je použita kombinace dvou překážek (dvojskok a,b), na prohlídku je použita překážka pro B kategorie large, a pro kategorii medium a small jsou v dané vzdálenosti umístěny na zemi přilepené laťky tak, aby každý věděl, kam bude pes dopadat.  Před během zjišťujeme, že se změnila startovní listina, nedokážeme zjistit podle čeho. Tentokrát mám běžet první já, po mě Monika, Alena a poslední Radka.

Z našich jdou na start první The Swis Chaotic, Švýcarská závodnice dobíhá čistě, Moniky Blackie však vybíhá ze slalomu, dvakrát odmítne vlézt do tunelu a nakonec v cílové rovince vbíhá Monice za záda a diskvalifikuje se. Jana Zemková s Ričim dokončuje běh s jednou chybou za shozenou zeď.

Družstvo Czech Chips dobíhá s 5 započítanými trestnými body. Martina Konečná běží s 1 shozenou laťkou, Alena s Classicou čistě

AJ: Parkur se mi líbí, s Kesi se nám běží celkem dobře, ale největší radost mám, když Keska nabíhá čistě do slalomu, pak už je to vcelku pohoda, i když velké oblouky by být nemusely. Čas je podle mě na Kesi hodně špatný, ale vzhledem k jejímu víkendovému handicapu jsem ráda za čistý běh pro družstvo.

Jana Zemková běží čistě, Janě G. uteče Koky po slalomu do přímé pasti na zeď.

JG: Šli jsme třetí z družstva. Před námi Alča s Keskou čistý běh a Marťa jednu laťku dole. S Kokym jsme se bohužel diskli a to na místě, kde se disklo tolik jiných týmů. Jinak by to byl čistý běh.

Naše družstvo běží z pátého místa. Nejsem ráda, že běžím první, ale snažím se to neřešit. Na pravou ruku dobíhám ke třetí překážce, kde potřebuji točit zpátky. Chci točit k sobě, stáhnutím na čelo. Sísa si však situaci vykládá po svém a pokračuje v přímém směru k bočnici dál ode mne. Ze situace, kde stojím, nestačím reagovat a Sísa skáče překážku zpátky. Diskvalifikace. Zbytek běhu dobíhám s nechutí, nejraději bych šla pryč. Míhají se mi myšlenky, jak jsem to našemu družstvu zkazila, jak se zmenšuje šance na umístění, o to více, že jsem běžela jako první a v družstvu máme dva méně zkušené psy.

Po mě přichází Monika, držím palce, jak mohu a Vinnie je v cíli bez chyby.

Agility družstev dává našemu týmu velice pěkný základ do jumpingového finále. Jumping se však po úvodní diskvalifikaci jedné z opor našeho týmu, pro naše družstvo "Czech shelties" stává hodně napínavý a dosti náročný na psychiku. Nicméně jsme jeden tým a bojujeme ze všech sil.

Po Monice běží Alena s Best Girl, běží opatrně a pomalu ale v cíli je bez chyby!

AJ: S Bibi jdeme na start až jako třetí z našeho družstva, ani se nedívám, jak běží ostatní, abych nebyla nervózní, ale podle reakcí diváků vím, že se Sisi diskvalifikovala. Teď už na mě trochu padá nervozita a pocit zodpovědnosti, Vinnie těsně před námi běží čistě a už jdeme na start. Bíba je skvělá, je natěšená a vidí jenom mě, dokonce nechce zůstat na startu. Po vyběhnutí jsem už klidná, i když náběh do slalomu není vůbec ideální, běžíme závěrečnou rovinku do cíle a opět máme na kontě čistý běh. Pořadí už mě tolik nezajímá, mám velikou radost, že jsme s Bíbou podržely družstvo.

Poslední je Radka. Česík dal oba sobotní běhy i nedělní agility bez chyb, vyjde to i nyní? Musí… Radka ho nikam nehoní a hezkým poctivým vedením ho dovádí do cíle. Jsou čistí. Ulevuje se mi. Neopouštíme halu, ale sledujeme zbývající 4 týmy umístěné před námi. Družstvo Roadrunners 1 ze 4. místa dobíhá pouze s 1 chybou, která se jim nebude počítat a v lepších časech než my. Běží družstvo ze 3. místa, Radka začíná odříkávat čarovnou básničku… Tomuto družstvu se ve finále vůbec nedaří. Mireille Oé získává diskvalifikaci, Hinky Nickels odmítnutí a chybu, další dvě členky po jednom odmítnutí. Přichází družstvo ze druhého místa, zase ta básnička a zase stojí štěstěna na naší straně. Družstvo sbírá dvě diskvalifikace a jednu chybu. Nyní bychom měli mít minimálně stříbrnou medaili. Ještě vítězné družstvo The Fast and the Furious. Ani tomuto družstvu se nedaří. Dvě diskvalifikace a dva běhy s chybou. Pokud nedostaneme více než 5 trestných bodů za čas, je druhé místo naše. Výsledky se dozvíme až na vyhlášení. Mezitím reagujeme na výzvu pořadatelů a kupujeme zlevněná trička s logem závodu. Místo původních 10 Eur za tričko je nyní rozdávají i za cenu 5 eur za dvě trička. Jak výhodné

Nekoná se žádný slavnostní nástup, závodníci se pouze shromažďují a vyhlášení začíná. K našemu údivu se bude vyhlašovat 5 nejlepších družstev, ale pouze součet, nikoliv jednotlivé běhy. Připravené ceny jsou opět nápadité, za první tři místa jsou malinkaté glazurované pohárky na kamenném podstavci, za čtvrté a páté místo jakýsi zvláštní stromeček na témže podstavci. Rozhodčí Rolli Schiltz musel odjet, ceny tedy s pořadateli předává pouze Rolf Graber. Na vyhlášení si bereme černá reprezentační trička, naštěstí jich dáváme dohromady dostatek. Obracíme je zády dopředu, aby byl vidět nápis Czech team. Zamýšlíme se nad tím, proč neexistuje žádné oficiální oblečení českého klubu agility, které by bylo volně prodejné (nejen) pro závodníky vyjíždějící do ciziny. Jak je možné, že země jako Francie či Itálie jsou i na takovýchto akcích vždy jednotně a reprezentativně oblečené?

Pořadatelé vyhlašují od pátého místa a náš výpočet se vyplňuje, jsme skutečně druzí a získáváme stříbro pro českou republiku !! Dostáváme malé pohárky a taky Švýcarskou termotašku, která se Monče tak moc líbí. Jaké je naše překvapení když uvnitř tašky nalézáme trička s logem závodu

A jaký byl tento ročník v porovnání s těmi předchozími? Rozhodně v podání švýcarských pořadatelů se jednalo o závody vydařené. Skvělí rozhodčí stavěli i na zmenšeném prostoru velmi běhavé a vzdušné parkury, i přesto však nebyl y zdaleka zaběhnutelné pro každého. Pořadatelé neměli problém dodržovat časy, výsledky byly zobrazovány na třech displayích připojených k časomíře, a tak po doběhu každého týmu byla jasná informace o startovním čísle, čase i trestných bodech. Výhodou byla i cedule na startu, kde pořadatelé otáčeli číslo závodníka, který se má chystat na start. Hala sice nebyla vytápěná, ale uvnitř bylo umístěno několik ohřívačů, hlavně u stolu zapisovatelů a laviček diváků. I úroveň týmů byla o dost lepší než minulý ročník.

Jedeme domů a cestou prší. Holky vtipkují o eskymo stylu a naléhají, ať napíšu článek. Tak tady je a díky za reprezentaci i za družstvo. Snad bude českých šeltiček na tomto závodě příští rok v Belgii zase víc.

Výsledky: